Roraima tepui
 
 

Důvodů proč vyráželi dobrodruzi na nebezpečné cesty do tropické Jižní Ameriky byly stejně prozaické jako dnes.  Bohatství, sláva a uznání jsou hlavním hnacím motorem všech cestovatelských výprav v každé době. Hledači zlata a diamantů na guayánských řekách po sobě zanechali jen málo písemných záznamů. Zato skvěle prosperující obchod s exotickými rostlinami otevřel prostor pro financování nákladných expedic, ze kterých se navíc dochovala precizní  vědecká dokumentace. Podle podobného scénáře byla objevena i dnes nejznámější stolová hora Guayánské vysočiny - Roraima tepui (2810 m n.m.).


První velký sběr orchidejí pod Roraimou provedli němečtí bratři Schomburgkové. Robert Hermann Schomburgk se   již před cestou do Guaiany a Venezuely proslavil výzkumem Panenských ostrovů v Karibiku. Cestu financoval ze svých prostředků. Obsáhlou zprávu pak poslal do londýnské Královské geografické společnosti, kde udělala takový dojem, že Roberta vyslali na výzkumnou cestu po Britské Guyaně. Pod Roraimu poprvé připlul po guainské řece Essequibo a Rupununi v roce 1838. Popsal  nový rod orchidejí Schomburgkia a mnoho nových druhů rostlin včetně známých  orchidejí: Epidendrum schomburgkii nebo žlutofialovou Catasetum longifolium, která byla vyhlášena v roce 1841 jako nejkrásnější z rodu Catasetum.

Bollea violace, syn. Huntleya violacea nalezená pod vodopádem na řece Essequibo Robertem Schonburgkem v roce 1838


V roce 1841 byl Robert Schomburgk pověřen britskou vládou, aby zpřesni vytyčení hranic jejich jihoamerické kolonie Britské Guyany, Venezuely a Brazílie.  Následující rok 1842 pak přibírá na tuto expedici i bratra Richarda. Obešli spolu Roraimu až k jihovýchodním savanám. Richard zkušený botanik, ředitel australské botanické zahrady v Adelaide, tehdy jako první popsal flóru na úpatí Roraima tepui. Objevil a studoval mnoho desítek nových rostlin, včetně orchidejí, nebo masožravek heliamphora. V těsné blízkosti vodopádu na řece Essequibo našli Huntleya violacea, později uváděnou jako Bollea dnes jako Pescatoria.


Také přínos Schomburgků z pohledu geografického poznání a mapování byl obrovský. Poněkud kontroverzním se v budoucnu ukázalo jejich vytyčení hranice mezi Britskou Guyanou a Venezuelou. Dnes je toto mapování známo pod pojmem “Schomburgkova linie” a od přelomu 19 st. se stalo předmětem státních sporů i arbitráží. Venezuela část území vytyčené Schonburgkem považuje za své a opakovaně neúspěšně si ho nárokuje u mezinárodních soudů. Celá oblast je i na současných venezuelských mapách uváděna jako “Zóna reclamación”.


Bratři udělali, několik zmatků okolo určování rodu Cattleya posaného poprvé z Peru. V okolí Roraimy sbírali například rostliny, které nazvali: C. pumilla C. mossiae. Botanik Seidel, při svých dvou expedicích na Roraimu v dubnu a lednu 1884, spojil tyto dva druhy v jeden, s dodnes užívaným názvem Cattleya lawrenciana.

Na příkladu orchidejí popsaných bratry Schomburgky je názorně vidět, jak biologický vědecký svět neustále bojuje s druhovým zaškatulkováním.


Na vrcholové plató Roraimy se podařilo vystoupit až v r. 1884 Sr. Everardu Im Thurn a Harry Perkinsovi. Thurn si po výstupu  zapsal do deníku:

“Na vrcholu nás obklopily skalní útvary neuvěřitelných tvarů. Zdálo se nám, že popírají gravitační zákony. Skalní věže stály ve skupinách i samostatně a vytvářely bezpočet bizarních scenérií připomínající podoby lidí i zvířat. Útvary lze přirovnávat k želvám, deštníkům, kostelům, dělům i dalším nedefinovatelným objektům.”

Jejich přednášky v Londýně inspirovaly spisovatele Artura Conana Doyla k napsání  světoznámého sci-fi románu Ztracený svět.

 
Hora lovců orchidejí