Auyán tepui
 
 
Auyán tepui je spolu s masivem Chimantá nejrozlehlejší náhorní plošinou Guayánské vysočiny. Z její tisíc metrů vysoké stěny se řítí impozantní vodopád, který je nejvyšší na světě. Vodopád nese jméno po svém objeviteli Jimmie Angelovi - Salto Angel. Díky této atrakci je Auyán tepui nejnavštěvovanější stolovou horou Venezuely. 
Turisté však přijíždějí pouze pod vodopád v indiánských lodích místně nazývaných kuriary nebo se kochají z okýnek letadel a vrtulníků. Unikátní biotop náhorních plošin Auyán tepui tak zůstal téměř nedotčen a dodnes přináší zajímavé vědecké objevy v podobě nových druhů rostlin i živočichů. 



Andělův vodopád na Ďáblově hoře

James Ceawford Angel, ve Venezuele nazývaný Jimmie, vykládal s oblibou historku, jak v roce 1923 potkal v Panamě jakéhosi McCrackena. Tento zlatokop si ho prý najal za pohádkovou sumu pět tisíc dolarů, aby přistál na vrcholu neznámé stolové hory v neprobádané oblasti na jih od Orinoka. Během tří dnů pak nasbírali téměř 210 kilogramů zlatých nugetů! 
Jimmie byl od této chvíle posedlý vidinou, že viděl bájné El Dorado, starověké naleziště zlata inckého prince Manoa, které poprvé popsal v roce 1540 Gonzalo Pizarro a Francisco de Orellana. Do Venezuely se vrátil až v roce 1930 s jediným cílem - nalézt zlato.


Společně s důlním inženýrem Dickem Currym, který hledal diamanty v povodí řeky Caroní, létali nad stolovými horami, ale tu se zlatými nugety nemohli najít. Ve svém deníku si 16. listopadu 1933 Jimmie poznačil, že při přeletu stolové hory, která pozicí i popisem odpovídá Auyán tepui, poprvé spatřil „Velký vodopád“.

Na počátku roku 1937 se Jimmie seznámil s Gustavo Henym nazývaným Cabuya (Agáve). Při jednom z prvních společných letů přistáli v savaně nedaleko indiánské vesnice Uruién, kde se potkali s dalším dobrodruhem, kapitánem Felixem Cardonou Puigem. Trojici ztmelovala vidina zlata z opuštěných inckých dolů, o kterých se Jimmie domníval, že leží na stolové hoře přímo nad nimi. 
Heny byl zkušený zálesák a lovec zvyklý na život v divočině. Při objevování Guayánské vysočiny dbal na bezpečnost. Navrhl proto postavit základní tábor na nejvyšším poschodí savany, kde se dalo ještě přistát z letadlem. Toto místo místní indiáni Pemoni nazývají Guayaracha nebo někdy Guayraca (gvajarača/gvajaraka). Bylo to poslední místo, kam se Pemoni odvážili trojici doprovázet. Kousek odsud se již zvedá horský les pokrývající příkré úbočí Auyán tepui a Pemoni věřili že je to domov Audana, Mawaritona a Makunaimy - démonů zla.

Cardona s Henym ale chtěli prosekat cestu až na náhorní plošinu Auyán tepui. S pomoci místních indiánů však již nemohli počítat. Cardona proto přivezl z horního toku řeky Caury, vzdálené několik set kilometrů, příslušníky kmene Makiritarů. Ti na místní pověry nevěřili. Již v září roku 1937 oba dobrodruzi poprvé vystoupili změtí skal na vrcholové plató.
Při další výpravě dokonce prostoupili napříč skrz celý Auyán tepui okolo nádherné rudé řeky Río Arcoiris, kde jejich postup zastavila 200 m vysoká skalní bariera tzv. Segundo Muro (Druhá zeď). 
Ve stejný den po návratu z druhé výpravy 8. října 1937 přistál v základním táboře Guayraca Jimmie Angel s manželkou a Henyho zahradníkem Miguelem Delgadem. Protože počasí bylo vynikající, naléhali k okamžitému odletu pro „Manoovo zlato“.
Heny s Cardonou však nesouhlasili. Byli unavení po předchozí výpravě a Heny si navíc dobře uvědomoval, že přistání na stolové hoře je velmi riskantní podnik, na který je nutné se dobře připravit. Ten den proto udělali s Jimmiem jen okružní let okolo Segundo Muro, aby nalezli vhodné místo pro budoucí přistání. 
Ráno Heny do letadla sbalil zásoby na několik dní, stan a osmdesátimetrové lano. Již o několik hodin později se ukázalo jak prozíravý byl tento čin! 
Jediný Cardona dle domluvy zůstal na Guayaracha a v případě nehody měl zahájit záchrannou akci. Již dříve zde nainstaloval elektrocentálu s vysílačkou, se kterou mohl komunikovat nejen s Angelovým letadlem, ale dokonce až s Caracasem. Společníci se dohodli, že pokud se Jimmieho letadlo do druhého dne nevrátí, Cardona jim vyrazí s pomocí indiánů naproti pod Segundo Muro, a to i v případě, že by se nepodařilo spojení vysílačkou.
Těsně před polednem 9. října 1937 Jimmie a Marie Angelovi, Miguel Delgado a Gustavo Heny odletěli směr "velký vodopád", kde na ně mělo podle Jimmieho čekat zlato.
Přistávací manévr byl krátký. Angel ještě jednou zakroužil nad loučkou, kterou den před tím vybral. Kola nového letadla značky Ryan Flamingo se krátce po přistání zanořila do bažiny, stroj se převrátil a zůstal zapíchnutý vrtulí dolů. Nikomu se naštěstí nic vážného nestalo.
První o co se ztroskotanci pokusili, bylo spojení s Cardonou. Vysílačka byla tichá. V následujících dnech se skupina rozdělila na dvě části. Angel se snažil vykopat svoje letadlo z bahna a opravit ho, aby mohl zase odlétnout. Heny podnikl několikadenní průzkumnou výpravu k Segundo Muro a snažil se najít průchod dolů.
Všichni očekávali, že během tří nebo čtyř dnů přijde pod stěnu záchranná Cardonova četa s indiány, kteří jim donesou jídlo, hamaky i teplejší oblečení. Cardona ale ani po pěti dnech nepřicházel. Mezitím Angel zjistil, že jeho stroj již nebude schopen letu a Henymu se s pomocí lana podařilo sestoupit pod Segundo Muro. 

Celá čtyřčlenná skupina se nakonec šťastně vrátila po jedenácti dnech strastiplného pochodu do základního tábora Guayaracha. Domnívali se, že Cardona měl cestou nějakou nehodu, a že se zde jistě setkají. Cardona zde ale nebyl. 


Až mnohem později se vše vysvětlilo. Cardona se domníval, že jeho společníci prchají s Manoovým zlatem, aby se s ním nemuseli dělit. Angel ani Heny tuto zradu Cardonovi nikdy neodpustili. 
Zlato ani známky staré civilizace nebyly nalezeny na žádné ze stolových hor Guayánské vysočiny. Historku o panamském zlatokopovi McCracenovi si Angel tedy nejspíš vymyslel k pobavení turistů, když s nimi později létal okolo „svého“ vodopádu.
Můžeme se proto domnívat, že i jeho nevydařené přistání bylo naplánováno s cílem zřídit nad vodopádem přistávací dráhu a možná i vyhlídkovou terasu pro turisty. Jimmie na veřejnosti úzkostlivě tajil přesnou pozici vodopádu. Naproti tomu ale loboval na geologickém úřadě, aby nesl jeho jméno. 
Název Salto Angel úřad poprvé zanesl do státní geologické mapy již v roce 1938! V roce 1940 byla tato mapa převzata American Geografical Society a s konečnou platností tak bylo jméno nejvyššího vodopádu světa přijato v mezinárodním měřítku. 
Vyhlídkové lety se pak staly nejen pro Angela tím pravým zlatým dolem, pověstným Eldoradem.