Sistema de la Araña (Cuevas Cortina-Eladio-Araña)
 
 

Tepui 2007 - Sistema de la Araña (původní článek pro Speleofórum 2008)

Marek Audy, Radko Tásler, Charles Brewer Carías


Další expedice do tropického krasu venezuelských tepui proběhla tradičně v únoru, který je zde nejsušším měsícem. S hlavním šéfem výpravy Charlesem Brewerem Caríasem, jsme již týdny a měsíce předem připravovali strategii, jak čas na Chimantě co nejlépe využít.

Nákup proviantu a materiálu byl provázen problémy. Gumáky byly k mání jen v malých číslech, v supermarketu prodávali pouze kilo cukru na hlavu apod.

Po přesunu do Guayánské vysočiny naše česká tříčlenná sekce odlétá hned  prvnímy lety vrtulníku. Byli jsme již dole v savaně schopní dát pilotovi přesné GPS souřadnice naší zájmové oblasti, a tak se nám konečně daří odseparovat od hlavního ležení, organizačního chaosu a hlavně od nebezpečné společné kuchyně.

Jedna otočka helikoptéry letos trvá o 20 min déle než v předchozích letech. Nestartujeme od indiánů z vesnice Yunek jako obvykle, ale od mnohem vzdálenějšího turistického hotelu. Ten je na rozdíl od indiánské osady dosažitelný po silnici. Podle sdělení Venezuelců chtěli indiáni nepřiměřeně vysoký poplatek za použití jejich hřiště jako letiště. Prodloužení resp. prodražení provozu vrtulníku bylo ale tak robustní, že o  pravém důvodu vedeme dodnes spekulace.

Ještě celý další den nám Ben přelétává nad hlavami a přiváží Slovensko-chorvatskou skupinu nad vchod loni objevené a jen z části prozkoumané Pekelné díry, kterou je třeba zaměřit. Vedle vědeckého výzkumu speleotém v Cueva Brewer měli Slováci s Chorvaty v plánu průzkum Cueva El Diente. Velmi nadějně vyhlížející portál zachycený na Charlesově fotografii i Palově kameře, byl však zklamáním a ukázal se jen jako krátký skalní most. Částečnou satisfakcí bylo pro Slováky nalezení nové jeskyně přímo pod vyvěračkou z Cueva Brewer. Nad vchod jeskyně se šlo dopravit pouze vrtulníkem. Na její výzkum proto zbylo pouze pár hodin, při odsunu expedice ze stolové hory. (Více viz samostatný článek B. Šmídy - pokud ho dodá)

Venezuelská část výpravy si kladla jako hlavní cíl zpopularizovat speleologické objevy pro širokou veřejnost. Přibrala proto zástupce médií - tisku a televize. Redaktoři a kameramani pracovali několik dnů přímo v Cueva Brewer. Výsledkem jsou články a filmové dokumenty (BBC, The New York Times a další)

Dlouhé měsíce před vlastní expedicí sbíral Charles fotografie od všech členů předchozích výprav a mravenčí takřka detektivní prací určoval pozice vyfocených potenciálních vchodů do podzemí. Strategické body jsme zpětně označovali do přehledného leteckého snímku celé stolové hory a softwarově jim přidělovali souřadnice.

Po zkušenostech nabytých loni v sibiřské tajze, jsme pro orientaci v terénu používali malý osobní organizér s dotykovým displejem (telefon) spřažený přes bluetooth s externí maličkou GPS. Tato technologie se ukázala nadprůměrně efektivní a velmi levná. Na letecké fotografii (bitmapovém souboru) se objevuje naše aktuální pozice, pozice vytipovaných lokalit a přirozeně i překážek ve formě trhlin či džungle. Za hodinu po našem výsadku na stolovce jsme již proto stáli nad naší novou jeskyní, kterou Charles nazval pracovně Cueva la Cortina, podle skalních záclon nad vchodem.

Téměř stometrový stupeň vystrojujeme na šrouby fixované dvousložkovým rychletuhnoucím epoxidem, který zamezuje vydrolování pískovce. Na dně griety zjišťujeme, že místo pro slanění jsme nemohli ani lépe vybrat a prales nám v cestě ke vchodu tentokrát nepřekáží. Ještě než se nám daří probít sutí a tropickou vegetací k portálu Cortiny, zastavuje nás ledový průvan vířící hustá dusivá oblaka prachu z lišejníků. Boříme se do něj chvílemi až po kolena. Vstupujeme do jiné neznámé jeskyně, kterou nazýváme Pavoučí (Cueva de La Araña)


Vchod, respektive vchody do jeskyně Araňa leží v patě svislé skalní stěny cca 80 m hluboké kolapsové propasti - simy. Sima je na SV straně ohraničena již zmíněnou svislou až převislou skalní stěnou, která současně tvoří stěnu griety (griety jsou hluboké skalní rozsedliny a kaňony) směru SZ – JV (převažující směr griet), na jihu je další svislá stěna směru JZ-SV (tento směr griet je méně zastoupen) přerušena vodorovnou plošinou porostlou hustým porostem. Ostatní strany tvoří zcela nepřehledný labyrint skalních věží a gigantických balvanů. Též dno je pokryto gigantickými bloky s hustým tropickým porostem.



Severnější vchod - Cortina je z okraje simy viditelný a hned za mohutným ústím jeskyně klesá strmým suťovým svahem k ponoru vodoteče. Jeskynní větev Cortinu je možno charakterizovat jako mohutný tunel s blokovou a balvanitou sutí. Na několika místech se dá proniknout na skalní dno s aktivním tokem. Závěr této větve je poznamenám mohutným řícením. Strmým svahem lze mezi obrovskými bloky vylézt na dno simy, která nebyla z povrchu navštívena, ale byla identifikována na leteckém snímku. Přímé pokračování chodby je ukončeno též závalem, který je s největší pravděpodobností dnem zmíněné simy.


Druhá větev jeskyně – Araña nemá vchod viditelný z okraje simy. Větev má podobný charakter jako větev Cortina. Podélný průběh je díky větším akumulacím blokové sutě členitější a tunelová chodba má přímočařejší průběh (viz plánek). Ve střední části se jeskyně větví a hlavní i boční chodba je přerušena grietou SZ směru. Za grietou je tunel poznamenám menším řícením stropních desek. V jeskyni je možné jít proti aktivnímu toku po skalním dně.  Jezera zde několikrát vyplňují chodbu v celé její šíři. Největší prostorou je Kyklopův dóm široký 30 m. V severní části dómu je ve stropě prolomena vysoká puklina - grieta. Před koncem jeskyně padá aktivní tok 4m vysokým stupněm. V okolí vodopádu jsou dobře vyvinuté  speleotémy, které známe z Cueva Brewer pod názvem Muňekos. Za vodopádem je chodba hodně řícená a po několika desítkách metrů se ztrácí v závalu.

V přední části jeskyně jsou obě větve vzájemně propojeny  dvěma tunely. V jižnějším je kanál eliptického průřezu o výšce cca 0,75 cm a šířce do 3 m, kterým odtéká JZ směrem voda neznámo kam. Zde jsou nejlépe vyvinuté  zajímavé černé speleotémy oxidu křemíku. Ze severní spojky se nám podařilo proniknout relativně úzkým průlezem do větve Cocotina, která byla nejcennějším objevem celé výpravy.


Větev Cocotina má zcela odlišný charkter. Tvoří ji jednoduchá chodba zhruba obdélníkového profilu, která je poznamená řícením bloků zcela ojediněle a to jen v podobě soliterních bloků. Chodba je protékaná aktivním tokem po skalním dně. Tok se místy zařezává do skalního dna, jinde nanáší akumulace jemného až velmi jemného písku a lokálně i organického bláta. Nejpozoruhodnějším speleomorfologickým prvkem této větve jsou sloupy, podobné známým „přesýpacím“ hodinám z oblastí našich skalních měst. Sloupů je velké množství a často podpírají tenké desky tvořící v chodbě pseudopatro. Poloha pískovce, v které se sloupy vyskytují, je velice málo zpevněná. Pískovec lze lehce drolit rukou a při neopatrném pohybu sloup upadne. Při povodňových stavech, jejichž stopy jsou na stěnách patrné, musí docházet k velmi k rychlému obrušování, respektive vývoji dalších sloupů a abnormálnímu odnosu volného písku.


Vyjma větve Cocotina jsou skalní počvy tunelů vesměs pokryty vrstvou monotónní sutě z opadaných stropních desek. Jednotlivé balvany dosahují velikosti od prvních stovek cm3  až po gigantické bloky o objemu několika desítek m3. Vyjma již popsaných málo mocných akumulací písku a organických hlín  v jeskyni výplně chybí. Na mnoha místech se vyskytuje výzdoba ve formě "championes".

Jeskyně je vyvinuta v drobnozrnných nažloutlých až načervenalých pískovcích o jejichž stáří se vedou četné diskuse. Z odebraných vzorků z větvě Cocotina je patrné, že pískovce mají náznak stratifikace a jejich zrna jsou okolo 0,25 mm velká. Zcela postrádají těžké minerály a místy je železitý pigment. Vzorek odebraný ve stropní partii lze označit za tence vrstvenou železitou břidlici. Mocnost této polohy jsou první centimetry, ale nelze vyloučit, že se v monotónním pískovci opakují. Důležité je, že vzorek pískovce je průlinově propustný a vsak vody je velmi rychlý. Naopak vzorek břidlice je velmi málo propoustný.


Je velice obtížné se v této fázi výzkumu vyjádřit o genezi jeskyně. Lze však vyslovit hypotézu, že jeskyně procházejí všemi stádii vývoje i v současné době a nelze se na ně obecně dívat pouze jako na relikty starých jeskynních systémů vyzdvižených do dnešních poloh vysoko nad erozní bází okolních řek. Objev chodby Cocotina jasně ukazuje na intenzivní proces vývoje jeskynních prostor a na objasnění mechanizmu je třeba intenzivně pracovat.


Sistema de la Araňa (Pavoučí jeskyně) s délkou 2,5 km se stala třetí nejvýznamnější jeskyní v křemenných pískovcích Guayánské vysočiny za Ojos de Cristal a Cueva Brewer.


V závěrečné části expedice jsme si s českou sekcí najali indiána  Ricarda a podnikli několika denní výlet na stolovou horu Soropan-tepuy a Ptari-Tepuy.

Slováci se vypravili opět na Roraimu, kde mimo jiné navštívili jeskyni Cueva de los Vencejos nedaleko světoznámého Lago Gladis. Literárně populární jezero totiž není ničím jiným, než ponorným slepým údolím. Jeskyně byla objevena a zdokumentována již v srpnu 1997 Charlesem Brewerem juniorem a José Miguel Pérezem.

 
Objev Pavoučí jeskyně