Srbsko 2020 - Dubočka pećina
Srbsko 2020 - Dubočka pećina
30. října 2020
Letošní putování do juhoslovanských krasů nás (nechtěně) zaválo na Balkán nejbálkánovatější, na jeho srbskou část. Výlet se odehrál v tradičním pozdně říjnovém barevném termínu babího léta, v době hojnosti, pálení slivovice a hlavně se stálým počasím.
Akce byla hlavně exkurzní. Navštívili jsme mohutné a krásné jeskyně Cerjanská, Dubočka, Rajkova, Paskova, Prerast Vratna, Samar, Podpečka. Nakonec došlo i na výzkum a drobné objevy (asi 300 m.) Martin se potopil ve Vodeně pečině v západním Srbsku. Překonal jeden polosifon a jeden sifon. Bohužel mu pak došla šňůra a objev zůstal nedokončen. Snad příště!
Balkán je turecký název, který znamená “velké hory”. Ve slovanštině je za tyto velké hory nejčastěji považována Stará planina táhnoucí se stovkami kilometrů dlouhým hlavním hřebenem od Černého moře v Bulharsku až kamsi do poloviny Srbska. K pohoří je geograficky přifařeno i mnoho bočních hřebínků a pahorkatin. Pro úplnost je vhodné zmínit, že k Balkánskému poloostrovu, kde poloostrov je označení dost nepřiléhavé, patří celá Dalmácie, Peloponés a ze severu je ohraničen Dunajem. Politicky to jsou všechny jihoslovanské země: Bulharsko, Srbsko a Kosovo, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Makedonie, z neslovanských pak Albánie a část Řecka a Turecka.
zapsal: Marek Audy
účastníci: Marek Audy, Martin Bartošek, Hanka Belšíková
Štvala ho, tak řekl: “Vlez mně na záda!” ... ona to udělala.
Dubočka pećina, Дубоћка пећина
První jeskyni, kterou jsme navštívili byla Dubočka pećina. Je jednou ze srbských jeskyní s nejstaršími písemnými záznamy: F. Kanic (19. stol.), B. Karić, (1887), Cvijića (1895.), R. Lazarević (1980) a další.
Dříve byla nazývána Velká jeskyně nebo také tureckým názvem Gaura mare.
Dnešní název je odvozen od řeky Dubočky.
Jeskyně byla osídlená již v neolitu, možná i dříve. Později se stala útočištěm hajduků, kteří podle úvahy Cvijiče měli možnost v případě napadení a obklíčení, prchnout přes jeskyni jejím druhým ponorným vchodem směrem k Dunaji.
Při naší exkurzi jsme našli několik střepů neolitické keramiky, které jsme ponechali na svém místě v sondě poblíž vstupního portálu. Domnívali jsme se, že jde o archeologický průzkum, ale z literatury vyplývá, že v Dubočce spíše operovali hledači pokladů. Další výkopy byly prováděny i západně od vchodu v mohutném převisu nad vývěrem podzemní řeky. O nálezech se mi nepodařilo nalézt podrobnější informace.
Hlavní vývěrový vchod je mohutný, při zvýšených vodních stavech z něj vytéká Ponorska řeka.
K hlavní hydrologicky aktivní chodbě se připojuje několik dalších významných chodeb.
Glinoviti kanal je suchou fosilní chodbou. Jeho část Carska riznica (klenotnice) je pěkně zdobena bílými stalaktity. Glinoviti kanal je zakončen komínem se dvěma vadózními chodbami menšího profilu charakteristické “klíčové dírky” s pěknou sintrovou výplní a stalagmity.
Rusaljkin kanal na jihu jeskyně je mladší východní paralelou Hlavní chodby.
Celkové rozměry jeskyně byly revidovány na přelomu tisíciletí expedicí pod vedením Lazareviće. Jak jsme se dozvěděli o pár dnů později, tento známý srbský jeskyňář stále žije v Bělehradu ve věku 96 let.
Délka 2.275 m, plocha 11.825 m2, objem cca 150.000 m3.
Dubočka pećina je obestřena i několika zajímavými legendami. Podle jedné se v ní občas objevují rusalky, které v tanečním transu navazují styk s podsvětím a umějí promlouvat s mrtvými příbuznými. Tato pověst přilákala do jeskyně nejen řady poutníků, ale i vědců, kteří nikdy neopomněli ve svých vědeckých zprávách rusalky zmínit.
Druhá legenda hovoří o drakovi Zmajovi, který se čas od času chodí vyhřívat na slunce před jeskyni. Hraje si při tom na fujaru hrůzné melodie, které otřásají celým krajem.
Občas se obě legendy propojují:
Dračice Aždaja hraje své hrůzně tklivé písně na dudy “karabaš”. Hvizdot zní nepřetržitě tři dny. Lidé se z pronikavého zvuku třásli a zalézali do svých úkrytů. Jen bůh ví, že pokud by někdo dračici zabil, hrůzostrašný zvuk by již nikdy neustal. Pouze tančící rusalky upadaly při teskných tónech do transu spojujícího je s podsvětím.
Legenda má, jak už to bývá, své racionální základy. V oblasti východního Podunají (východní Srbsko, Vojvodina, Severní Bulharsko, Banát až Jižní Maďarsko) je znám vítr Košava. Tento klimatický fenomén vzniká ve chvíli, kdy je nad středozemním mořem tlaková níže a na severovýchodě Evropy naopak výše. Suchý vítr dosahuje rychlosti až 50 km/h. Průvan v jeskyni Dubočka s dolním i horním vchodem může v období Košavy vytvořit děsivé zvukové efekty připomínající lidem hvízdání dračích dud.
Celá oblast dostala podle tohoto efektu dokonce název: Zvižd.
Ve vesnicích Duboke, Ševica a Neresnica je také znám místní velikonoční zvyk, kdy děvčata - rusalky v době jarních svátků tančí na melodie houslí (leutar) a dud (karabaš). Se srdceryvným sténáním pak upadají na zem. Při pádu je drží členové rodiny za ruce, aby se nezranily. Kolem padlé rusalky se vytvoří kolo a poté přistupují tři králové a tři královny k oživovacímu rituálu. První král má nůž jatagan, česnek a pelyněk, kterým potře rty, oči a nos rusalky, aby se díky silnému zápachu dříve probudila. Pak prořízne čepelí hladinu řeky Dubočky a ...
Dokončení v připravované knize “Pečiny a dupky”
Předběžné objednávky na: audy@speleo.cz
V okolí Kučeva je možné navštívit i další jeskyně: Ceremošnju (rozměry 775,5 m, 4.574 m2), Ravništarku (589 m, 2.908 m2)
Carska riznica (klenotnice)
Ve vchodu Dubočky pećiny se skrývali hajdukové. Osídlena byla již v neolitu
Podle dostupné literatury nebyly rusalky v Dubčce viděny již 18 let. My ale jednu našli ukrytou v horních patrech jeskyně.