Vzpomínku připravila:

Jarka Kacetlová, bývalá aktivní jeskyňářka a členka skupiny TOPAS

Jarka Kacetlová s Františkem Němcem v Němcových jeskyních

Jarka Kacetlová začala jezdit do krasu na Holštějn někdy na podzim roku 1966. Byla zakládající člen Topasu a do krasu jezdí dodnes.

Jarka nám poslala svoje vzpomínky, které s jejím souhlasem zveřejňujeme:


Nalezla jsem nikde nezveřejněnou "báseň", kterou jsem kdysi sepsala pod čerstvým dojmem zármutku  nad uzavřením suchdolské hospody, která bývala u kapličky a kde byla též oficiálně založena v roce 1977 skupina TOPAS.

Název pro skupinu Topas se za jedné bezesné noci vylíhl v mojí hlavě. Dostali jsme za úkol přemýšlet o názvu skupiny. Napadlo mě, že by byl nejlepší nějaký krátký název, který má smysl a zároveň je zkratkou něčeho co skupinu charakterizuje. Tenkrát jsme se zabývali pasportizací a mapováním jeskyní, hlavně tzv." blboděr".  Topografická amatérská skupina, to znělo hezky a TOPAS zase geologicky a  PASportizace je v tom také slyšet.  Topografie je sice trochu něco jiného než kartografie, ale prošlo to. Ze začátku sice jako pracovní název, ale ujalo se to a 40 let to drží.


Pláč  nad uzavřením Suchdolské hospody


Ztemnělo nebe, pes v dálce štěká,

život bez Tebe zítra nás čeká.


Bylas nám domovem, laskavou matkou,

navždy nám zůstaneš vzpomínkou sladkou.


Zde Franta Němec sedal a v ruce rumu sklínku,

ztracené mládí hledal. „Chapeš to všecko synku?“


Suchý a Mokrý,  vždy pěkně pospolu,

s „dědíkem od kozla“ seděli  u stolu.


Barevné likéry lákaly v polici

kdo víc jich ochutnal těžkou měl opici.


Vždy bdělý Filouš, ochránce pořádku

opilé řidiče stavěl si do řádku.


V únoru byl tu vždy taneční sál,

tancovat v pohorkách nikdo se nebál.


Zněly tu jazyky  z Evropy celé,

pivo se točilo  pro přátele.


Když jsme se vydali k spacákům společně,

souhvězdí Kojálu vedlo nás bezpečně.



Přesto, že všude je hospod  na   tisíce,

jediná bude vždy „ Suchdolská márnice“